… sedím Vám tak sama v kavárně v Praze a je to zvláštní. Proč zvláštní, ptáte se? Nikdo na mě nekouká, že sedím sama … skoro všichni tu sedí sami, jsou připojeni na místní Wi-Fi a pracují na počítači, všichni popíjejí lahodnou kávu a dělají, co je na počítači třeba. Já nejsem vyjímkou, řekla jsem si, že dnes napíšu článek něco ve smyslu “výstup z komfortní zóny”…
Občas je docela težké udělat krok k tomu, abychom začali jinak žít. Jsem takový ten typ člověka, který se občas bojí udělat nějakou změnu, když ví, že se má momentálně alespoň trochu “dobře”, i přes nějaké ty problémy …. začne to tím, že si říkáte “chci být šťastná/ý”, co s tím … no a jsme u toho, člověk, aby byl ve všech směrech šťastný, musí udělat právě ten krok z komfortní zóny, kterým všechno změní ….
…. člověk je na něco zvyklý, má kde bydlet, má práci, je obklopen fajn lidmi, ale pořád to není ono, ví že nemusí řešit nějaké velké problémy / záležitosti a tak přitom zůstane, i když ví, že kdyby udělal krok z tohoto komfortu (ať se to týká čehokoliv – školy, práce, bydlení …) , tak se bude mít lépe. Proč tomu tak je? Bojíme se, že když uděláme krok mimo tuhle zónu, že to nebude fajn? Že budeme muset řěšit nepříjemné věci, jako je například znovu stěhování, hledání nové práce, zvykání si na nový prostor, na nové lidi? Říká se “žij okamžikem”, ale podle mě tomu tak v tomto případě není. Jestli že se necítím například v práci fajn nebo mi cokoliv brání k tomu, abych byla šťastná, musíme přece myslet do budoucna, nemám pravdu?
Člověk nechce chodit do práce s nechutí, že tam bude MUSET trčet 8,5 hodin ne-li déle, odpoledne přijde domů totálně zničený, večer doma nabere síly na druhý den a tento proces bude muset zopakovat ještě 4x dokud nebude pátek …. člověk má být šťastný jak ve svém osobním životě, tak aji v práci 🙂 ! Proč něco oddalovat kvůli tomu, že se člověk bojí, jak se mu bude dařit, když udělá krok z této zóny, podle mě je to nesmysl takto žít, buh ví, jak dlouho a říkat si “to bude dobrý”…
Nikdo nemá rád to, že neví na čem bude. Ale jak se říká RISK JE ZISK a i v tomto případě to platí! Já Vám řeknu jedno … také jsem se tak trochu bála, chtěla jsem se stěhovat do Prahy, ale pořád jsem nebyla odhodlaná k tomu kroku – dát výpověď a jít pryč. Druhou možností bylo to, že výpověď nepodám, zůstanu a budu stále nešťastná. Pořád jsem neměla žádný impulz k tomu, abych tu výpověď podala, něco, co by mě nakoplo. Jednoho dne ten impulz přišel a věděla jsem, že je to právě TEN impulz, který mě k tomu rozhoupal.
Takže… podala jsem výpověď, JASNĚ začala jsem mít obavy typu “budu bez práce”, “co budu dělat”, to je normální… ze začátku, se mi nikdo na poslané CV neozýval a já byla strašně nešťastná … poté se vše změnilo, PROTOŽE nikdo Vás nebude zvát na pohovor, když jste ještě dva měsíce zaměstnaní … začala jsem chodit na pohovory, některé pozvánky na pohovor, jsem rušila po telefonu (o tomto procesu “hledání práce” Vám sepíšu v co nejbližší době článek), teď se ale nebudeme bavit o tom, kolik pohovorů jsem měla, ale o tom, že může přijít fáze, když se tedy ovšem rozhodnete vystoupit z této zóny a to taková, že padnete na dno, tím myslím na své vnitřní dno, protože přijde okamžik, kdy například stále nebudete mít práci a budete si klást otázky typu “měla jsem tento krok udělat” ??? JASNĚ, ŽE ANO!
…. no a následuje fáze PROBOHA, jak to všechno zvládnu? Nová práce, bydlení, stěhování, noví lidé atd ….na začátku se to zdá trochu šílené, chaotické a všechno na zhroucení, ale ono to ve výsledku až tak hrozné nebude, vážně! Co nevidět si najdete práci, co nevidět se zabydlíte, co nevidět se seznámíte s novými lidmi, co nevidět si na všechno zvyknete. A BUDE TO BOŽÍ … Takže ať už se rozhodnete vystoupit z JAKÉHOKOLIV KOMFORTU nebojte se toho, zdá se to nezvladatelné, ale když budete myslet na to, jak se budete mít super, tak ani všechny ty změny nebudete vnímat a přijde Vám to naprosto normální. Je už pouze na Vás, zda vše uchopíte za ten správný konec a budete KONEČNĚ v 90% šťastní :)!
Tento výstup z komfortu se netýká jenom toho, když chcete změnit práci, stěhovat se, ale i dalších věcí. 🙂 Zeptejte se sami sebe, jste momentálně šťastní? Pokud ano, tak je vše v naprostém pořádku, pokud odpovíte, že nejste, je na čase s tím něco udělat a to hned a teď :). ČAS BĚŽÍ JAKO BLÁZEN, ALE TOHO JSTE SI UŽ ASI VŠIMLI, NE?
Ps: pořád přemýšlíte nad tím, proč jsem psala v prvních řádcích “je to zvláštní, že ne mě nikdo nekouká” ?! Tak je to kvůli tomu, že když jdete u nás ve městě sami na kafe, do kavárny, tak na Vás každej kouká, jak z jara stylem “asi nemá žádný kamarády” 😀 určitě jste se s tím už někdo setkal …
Pps: ptáte se, proč jsem napsala “budete z 90% šťastní” protože vždycky, vždycky tu budou nějaké překážky nebo problémy, které musíme řešit. Podstatné je to, že už je to pouze minimální procento :). Život by byl o ničem, pokud by bylo všechno jednoduché, podle mě by nás to všechny omrzelo a ničeho bychom si nevážili.
Mějte se krásně a #BeHappyAlways dennie :*
